Poměrně často řešený problém: „co mám dělat, když najdu na zemi opuštěné ptáče?“. Je tak snadné podlehnout sentimentu a bezhlavě se pustit do záchrany nebohého, opuštěného ptáčátka. Nicméně, pokud chceme skutečně pomoci, je žádoucí potlačit emoce a postupovat věcně a metodicky...
Dostaneme-li se do zmíněné situace, máme několik možností, jako třeba:
Ptáčata se vylíhnou v hnízdě. Jak rostou, začne jim v něm být těsno a tak některá vypadnou, nebo se prostě vydají hledat „lepší“ místo − pokud již mají ucelený šat, neznamená to nutně jejich konec. Je to poměrně častá praxe a ptačí rodiče na to jsou instinktivně připraveni − mládě najdou a dokrmují jej na zemi. Je to pro ně samozřejmě ztěžující, jelikož mláďata bývají rosptýlena a navíc se pohybují mimo bezpečí hnízda a tak za nimi můžou jejich nepřátelé. Je to tedy větší riziko, ale jde to zvládnout.
Problém nastává, stane-li se tato situace v lidské aglomeraci − dav lidí, silnice, chodníky, sekačky, kočky a psi − to jsou situace, na které rodiče připraveni nejsou a pak vznikají problémy. Vypadlá ptáčata jsou vystavena většímu nebezpečí, než ve volné přírodě.
Rodiče jsou odhodláni mládě podporovat i v této svízelné situaci. Ovšem jen do určité míry. Pokud mají v hnízdě zdravá „nevypadlá“ mláďata, pak nemohou riskovat pro jedno mládě s nahnutým osudem, životy několika dalších, prosperujících potomků. Pokud je pro ně situace opravdu nebezpečná, pak nejsou schopni překonat ani svůj vlastní strach − třeba kolem mláděte létají, ale neopováží se slétnout (například mezi lidi). Pozor − tento strach může být zapříčiněn i naší přítomností!
Ptáče na zemi má přirozeně dva hlavní nepřátelé − hlad a chlad. Mladí ptáci nemají kompletní šat a jejich termoregulační schopnosti jsou také omezené. Každý teplokrevný živočich si vytváří teplo metabolickým rozkladem potravy. Pokud ptáče hladoví, tak tedy chladne (nemá tukové zásoby). To, jak dlouho ptáče vydrží o hladu zavisí na jeho hmotnosti (mládě sýkorky vydrží pár hodin, mládě straky asi den − čím jsou starší, tím déle) a klimatické situaci − promoklé mládě za sychravého počasí vydrží asi hodinu, či dvě.
Další podstatnou skutečností ze života ptáků je, že úmrtnost mláďat je přirozeně vysoká (u strak přibližně 60 %). Jejich tvrdošíjná záchrana je často neopodstatněná (z evolučního hlediska to je dokonce kontraproduktivní). Pokud je vám ptáčete líto, věřte, že ono to často nevnímá tak tragicky, jako my. Je „naprogramováno“ dožadovat se rodičovské péče a když se vyčerpá, nebo se o něj rodiče dlouho nezajímají, tak upadá do stavu strnulosti. Pokud je již vyhladovělé (ztráta vnitřního ohřevu), nebo je chladno, tak se jeho strnulost prohlubuje a prohlubuje, až jeho živůtek pomalu vyhasne. Útoky predátorů také překonává o poznání klidněji než starý pták − strach je záležitostí dospělých jedinců − čím je mládě menší, tím se méně bojí a tím méně se při útoku stresuje (mláďata jsou více odevzdaná).
Pokud se budeme na problém dívat přísnýma očima evoluce, tak nezasahujme nikdy a nijak − zásadou evoluce je vyřadit ty jedince, kteří se o sebe neumí postarat. To platí i ve městě. Chce-li nějaká polulace žít ve městě, musí se mu přizpůsobit. Ovšem s tím se někdy smířit nelze − že. Někdy se na tu beznaděj prostě nemůžeme dívat a přesto, že se takových příběhů odehrávají tisíce denně bez povšimnutí, chceme aby alespoň ten náš měl šťastný konec − soucit, jeden ze základních projevů lidskosti.
Tento text popisuje záchranu především krkavcovitých ptáků, méně pak drobných hmyzožravců, jako je kos, prakticky vůbec rorýsů, kachen, lendňáčků, dravců...
Ovšem i tak je dobré si zachovat zdravý rozum. Pokud chceme pomoci, ujistěme se, že náš zásah je pro mládě skutečně pomoc. Zhodnoťme jakou šanci na přežití má mládě nyní a jakou mu můžeme nabídnout my. Mějme na vědomí, že situace se často jeví hůře, než ve skutečnosti je. Protože když mládě najdeme, tak jsme většinou v jeho blízkosti a rodiče se raději stáhnou − mládě pak vypadá bezmocné a opuštěné.
Pokud se rozhodnete aktivně zasáhnout, mohou nastat tyto komplikace:
Poslední aktualizace 16. května 2019
Období hnízdění je tady, straky mají napilno a mohou mít větší sklony k agresivitě.
Jarní a letní měsíce s sebou přinášejí i spoustu vykulených ptáčat poskakujících po parcích a ulicích. Potřebují ale naši pomoc? Kdo si není jistý, doporučuji odkaz na článek Když najdete ptáče