STRAKA DOMÁCÍ

Sledujte také: Straka obecná Krkavec Velký

Jak straku ochočit?

Mezi strakou a chovatelem vzniká zpravidla velmi pevné pouto.

Ochočení je podstatnou součástí chovu jakéhokoli domácího zvířete, jelikož na základě něj se odvíjí celý vztah mězi zvířetem a chovatelem. Je potěšující, že straky se nechají poměrně snadno ochočit − a to do dost velké míry! Za to vděčíme stračí povaze − především jejich přirozené družnosti a sociálnímu cítění.

Zásady ochočení

Jak moc a jak snadno se nechá straka ochočit závisí především na těchto faktorech:

Rozhodující význam má tedy to, kým je straka vychovávána. Podobně jako u lidských mláďat, si i ta stračí v první fázi života formují svou identitu, zařazují se do společnosti a získávají pevné charaktery. Rozdíl je v tom, že to co u lidského dítěte trvá několik let se u mladé straky odehraje za pár desítek dní − vždyť stráčata jsou již po měsíci života schopná poletu a následující rok již některá hnízdí. Charakter a nárožnost ochočení se různí podle toho v jaké fázi života mláděte se straky ujmeme:

  1. Slepé mládě. Od vylíhnutí až do cca 7. až 10. dne je mládě zcela slepé. Řídí se především instinkty a jeho proces socializace je minimální (je to spíše „žrací stroj“, než společenský tvor). Rodičem je pro něj každý, kdou se ozve charakteristickým zvukem a vloží mu do zobáku potravu. Ochočení v tomto období je snadné. Straka se řadí zcela mezi lidi a stračí společnost jí je cizí (ikdyž se zdá, že instinkt jí něco napovídá). To, že se straka řadí zcela mezi lidi je velká výhoda při ochočování, ovšem při následném chovu navolno to může dělat problémy − taková straka totiž ke své společnosti vyhledává výhradně lidi a nemá z nich žádný strach, což je u některých sousedů problém...
  2. Prohlédlé mládě na hnízdě. V tomto období (cca 2. až 3. týden) mládě již prohlédlo, ale neodvažuje se opustit hnízdní kotlinu. Pozoruje svět kolem sebe, komunikuje s rodiči a sourozenci a krmí se. S prohlédnutím se mládě začíná socializovat. Poznává kdo je „náš“ a kdo „cizí“. Zatím ještě nezná strach. Rovněž v tomto období je ochočení snadné, přestože je nejprve potřeba překonat počáteční ostych. Straka se zprvu sice řadí mezi straky, ale rychle se přeorientuje na lidi, k nimž se v dospělosti hlásí (ke strakám má takový neurčitý vztah).
  3. Nelétavé mládě mimo hnízdo. Jedná se o jakousi přechodovou fázi (trvající asi týden) od předcházejícího k následujícímu období. Koncem 3. týdne začne být mláďatům v hnízdě těsno a začínají prozkoumávat své okolí (hnízdní strom) − lezou a skáčou z větve na větev. Mládě, kromě toho, že se již aktivně pohybuje, se učí rozlišovat koho se „bát“ a koho se „nebát“ − učí se strachu. Oproti předchozímu období je ochočení o to těší, že straka se nás už „umí“ bát a tak před námi utíká (neumí zatím létat a je neohrabaná a tak není problém ji dostihnout). Při ochočování tedy již překonáváme strach, což ja náročné jak pro nás, tak pro straku.
  4. Poletující, krmivé mládě. Od 5. týdne již mládě umí létat (poletovat) a po zemi a větvích se pohybuje s větší jistotou. Jeho rajón nyní sahá několik desítek metrů kolem hnízda. Dostává se do spousty a spousty nových situací, čímž si vytváří základní rámec pravidel. V tuto dobu je mládě asi nejučenlivější (zvláště z pohledu socializace) − jako houba vztřebává vše ze svého okolí − pokrok, který by mu v dospělosti trval měsíc, nyní zvládá za den. V tomto období má již straka jasno v tom, kdo je „přítel“ a kdo „nepřítel“. Ochočení v tomto období je již trochu problematické − straka se nás (alespoň zprvu) bojí a navíc umí rychle utéct či uletět. Je tedy třeba ji držet v omezeném prostoru, což je pro straku značný stres. V tomto období máme ale ještě v rukávu mocný trumf krmení − straka je totiž stále krmivá a tak nás potřebuje. Je pravda, že straka si do nového vztahu odnese příslušnost ke stračímu rodu (a může se k nim více čí méně hlásit), ale i tak si velmi dobře zvykne na soužití s lidmi.
  5. Osamostatnělé mládě. Jedná se o mláďata od cca 17. týdne (je to přibližně dobam kdy je ocas plně dorostlý) do jednoho roku. Tato mláďata již rodiče přestali krmit, ovšem mládě se krmení ještě stále dožaduje a dobře si na výhody tohoto servisu pamatuje. Takový jedinec je sice plachý a ostražitý podobně jako dospělec, ale mnohem rychleji si zvyká na výhody plné misky, či krmení z ruky. Ochočení je tedy obtížné, ale o něco snažží než u dospělého jedince. Takto ochočená straka ví naprosto přesně co jsou zač ostatní straky a bude s nimi komunikovat a třeba i zahnízdí. S člověkem i tak může navázat velice pevný vztah.

Ochočení mláděte

Mláďata, která ještě nejsou samostatná, ale zároveň umí poletovat jsou tou poslední fází vhodnou k ochočení. Jsou dost stará na to, aby si uvědomila kým jsou a kým ne, ale zároveň i ony mají hlad a jediní vy jste schopni jim potravu obstarat. Problém je v tom, že s vámi z počátku nebudou spolupracovat a budou vám utíkat a ulétávat. Taková mláďata je vhodné chovat v nějaké uzavřené místnosti, ve které vám sice neuletí, ale zároveň nebude tak malá, aby se mládě nemělo kde schovat. S mládětem se sbližujeme pomalu, nejprve v jeho přítomnosti pouze nehybně sedíme a věnejume se něčemu jinému (třeba si čteme). Pak postupně se začneme přibližovat a pak už jdeme s žrádlem pozvolna na věc...

Čím je straka menší, tím je její péče náročnější. Úplně malé mládě musíme zahřívat, pravidelně a často krmit − nesmíme vynechat. Když je stráčka větší, tak již není ohřev potřeba, ale zase musíme naplnit její touhu po poznání, učit ji a trávit s ní většinu volného času.

Mláděti straky je nutné věnovat většinu svého volného času
každý den!!!

Důležité je stace vštípit do vědomí co smí a co ne, kdo je kamarád a kdo ne. Tím mířím především na nebezpečí koček − zatím nevím jak mláděti zaručeně vysvětlit, že kočky (až na výjimky) nejsou na hraní. Proto to mějte na paměti a při přítomnosti psů, koček a podobných hrozeb buďte ve střehu. Rovněž již v útlém věku musíme mít jasno v tom, kam chceme aby straka chodila a kam ne. Ono to je zpočátku roztomilé, když vám leze do pracovny, ale později to je k nevydržení.

Ochočení dospělého jedince

Pokud se do naší péče dostal již dospělý, nebo odrostlý jedinec, pak bude celý proces mnohem složitější. Při ochočování mláďete nám prakticky jen stačí dobře se mu věnovat a mládě nám hned „zobe z ruky“. V tomto případě si však musíme stračí přízeň tvrdě zasloužit. Máme totiž před sebou straku, která se cítí být strakou, řadí se mezi ně a naší přítomnost vnímá jako ohrožení. Takže mi s ní nejprve musíme navázat mír a až pak může být řeč o nějakém navazování vztahu.

Dospělé strace musíme tedy nejprve dopřát klid a hlavně pocit bezpečí. V prvních dnech více méně necháme straku seznámit se s novým prostředím − i to je pro ní velká zátěž. Potravu jí nosíme v klidu ale bez zbytečného protahování celého procesu. Při jídle strace necháme zcela soukromí. Sledujeme jestli žere. Pokud ne, tak je patrně míra stresu nebezpečně vysoká a mi musíme nějakým způsobem uvolnit atmosféru.

Později se s ní začneme seznamovat. Z počátku se ke strace přibližujeme opatrně a důsledně se vyvarováváme jakýchkoli pohybů či projevů, které by si straka mohla vysvětlit jako náznak agrese. Pokud se nás (nebo lidí obecně) straka obzvláště bojí, pak je vhodné se k ní nejprve přibližovat jakoby mimochodem. To znamená jen kolem opatrně procházet − nezdržovat se u ní, nenatáčet se s měrem k ní − jen jí věnovat pohled a plynule odejít. To postupem času ve strace vzbudí dojem, že jí nechcete ulovit − jelikož ikdyž jí vidíte, tak odcházíte pryč. Nebo sedíme opodál a čteme si knížku.

V další fázi se ke strace přibližujeme skrze příjem potravy. Doneseme žrádlo (jen tolik co sní) a při příjmu potravy se zdržujeme nadohled, ale v přijetelné vzdálenosti. Na straku nehledíme přímo, opět jí chceme dát pocit, že nás v podstatě moc nezajímá. Postupně zkracujeme vzdálenost a začínáme být aktivnější − mluvíme ke strace, více na ní hledíme, zkrátka navazujeme kontakt. Takovým vyvrcholením této fáze je příjem potravy z ruky.

Pokud jsme zdárně překonali seznamovací fázi, pak již můžeme pomalu utvářet společný vztah − obdobně jako s mládětem, jen mnohem pomaleji a opatrněji.

Ochočení při chovu na volno (uletí, nebo neuletí?)

Při chovu na volono u nás straku nic fyzicky nedrží. Sociální vazba tedy musí být tak silná, aby u nás straku udržela. Opět je zde velký rozdíl, zda chováme straku odchovanou lidmi, nebo strakami. Pokud je odchovaná lidmi, sama se mezi ně řadí a tak nemá výrazný důvod tuto komunitu opouštět. V druhém případě se v dospělosti může pokoušet nalézt své rodné družky.

Takovou divokou kartou jsou v tomto případě hormony . Zvláště v období od února do března se může projevit silná touha zahnízdit. „Lidské“ straky podléhají tomuto pokušení méně, ale také je to může lákat ven. Volání přírody slyší mnohem lépe samci − ne že by měli lepší uši, ale v tomto období mají asi tak dvacetkrát větší varlata, která je doslova zaplavují hormony... V takovém případě nás straka alespoň na nějaký čas opustí. Pokud nezahnízdí a nebo se nezatoulá, tak se k nám po nějakém čase (až vychladne) vrátí. Pokud však zahnízdí, tak se bude věnovat rodině − není však vyloučeno, že nás nebude navštěvovat (přecejen přísun nadbytku potravy v době hnízdění se hodí).

To jeslti se nám zalítlá straka vrátí závisí na tom:





kontakt     Návštěvní kniha − diskuzní fórum ↑ Nahoru ↑

Poslední aktualizace 16. května 2019

Aktuality:

Období hnízdění je tady, straky mají napilno a mohou mít větší sklony k agresivitě.

Jarní a letní měsíce s sebou přinášejí i spoustu vykulených ptáčat poskakujících po parcích a ulicích. Potřebují ale naši pomoc? Kdo si není jistý, doporučuji odkaz na článek Když najdete ptáče


Starší aktuality zde...




Anketa:

BlueBoard.cz
Starší ankety zde...