Straka není žádné tupé stvoření, které by ke své spokojenosti potřebovalo jen stabilní přísun potravy a bezpečné zázemí. Straky jsou velice společenské a činorodé. Mají velkou potřebu prozkoumávat svět kolem sebe, hrát si a žít ve společnosti.
Ochočené strace tedy musíme kromě fyzického zázemí vytvořit také zázemí duševní, a to pomocí společenského kontaktu, pestrého životního prostředí a her.
Straky sice netvoří početná hejna, jako je tomu například u havranů či kavek. Ovšem to neznamená, že nežijí bohatým společenským životem. Když straky pozorujete pozorně, tak zjistíte, že se téměř vždy pohybují alespoň v páru − někdy je můžeme také přistihnout, jak vyhledávají společnost jiných zvířat − zajíců, bažantů, jelenů − které se snaží vyprovokovat k nějaké hře.
Strace může být společníkem samozřejmě její chovatel a také další lidé. Zde podotknu, že tito lidé nemusí vždy tuto službu vykonávat dobrovolně − zvláště v případě na volno chované straky mohou být sousedé strakou provokováni a obtěžováni, což může vést k problémům...
Ve volné přírodě mají straky z koček respekt − však se také mohou stát jejich kořistí. Nicméně straky si neodpustí tu a tam kočku (zvláště nějakou polštářovou, která si vyšla na procházku) trochu poškádlit − straky strašně rády provokují. Soužití ochočené straky a domácí kočky je určitě možné, ovšem je třeba postupovat obzvláště obezřetně. Pokud si chcete udělat obrázek, jak může toto soužití vypadat v praxi, navštivte YouTube a dejte vyhledat "cat magpie" a zhlédněte nabídnutá videa...
Pokud však vše nasvědčuje tomu, že mezi strakou a kočkou nevzniká žádné přátelství (což je přirozené) a straka z kočky evidentně namá respekt, pak ji musíme tomu respektu naučit. Jak, to je napsáno v kapitole Chov Na volno − učíme straku respektu k predátorům.
Ze všech divokých zvířat je asi nejzajímavější soužití ochočené straky a divoké straky. Člověk by předpokládal, že ochočená straka držená na volno bude intenzivně vyhledávat své soudružky. Potíž je v tom, že pokud je straka vychovávána od slepého mláděte lidmi, neví jak straka vypadá, natož aby se řadila k jejich druhu. Ovšem ty divoké tu ochočenou poznají bezpečně a to, jak se k ní zachovají je různé. Závisí to na povaze jednotlivých strak, na pohlaví a roční době. Někdy se budou straky o nového druha zajímat, jindy jej budou odhánět ze svého teritoria, nebo dokonce "šikanovat". Samozřejmě divokému samci se může zalíbit ochočená samička a naopak může svádět boje se samčím sokem. Je-li ochočená straka z velké části odchována stračími rodiči, pak může straky vyhledávat cíleně a může projevit touhu včlenit se do jejich komunity − dokonce může i zahnízdit.
Jak je vidět, to, jaké má straka společenské možnosti, do velké míry závisí na způsobu, jak je držena. Straka na volno má hodně možností najít si nějakou tu společnost. Straka držená v bytovém prostoru může mít za společníka krom člověka také domácí mazlíčky. Největší problém je se strakou drženou v kleci. Ta je závislá na tom, zda ji někdo navštíví. Situaci strak držených v klecích jde zlepšit nějakým "spoluvězněm", který jí dělá společnost.
Mezi vlastnosti, které činí straky tak úspěšnými, patří zvědavost a všetečnost − vše rády prozkoumávají a pátrají, zda by z toho "něco nekáplo". V případě, že straku chováme na volno, nemusíme vymýšlet žádné extra zábavy, jelikož venku je nepřeberné množství podnětů ke zkoumání. Ovšem pokud budeme straku držet v omezeném prostoru, kde již vše rutinně zná a tak nemá důvod něco prozkoumávat a po něčem pátrat, tak jí musíme nějakou tu hru vymyslet, jinak bude strádat.
Je to asi ta nejjednodušší hra. Nějaký ten pamlsek (červa, sýr...) schováme třeba mezi listy novin, nebo zamotáme do kusu hadru. Straka by měla intuitivně objekt začít prohledávat. Pokud ne, tak ji navedeme − jednoduše jí pamlsek ukážeme a před jejíma očima ho schováme. Pokud tuto hru budete opakovat, straka si na to rychle zvykne a bude se na to těšit. Ovšem časem může hra ztrácet na účinnosti − je třeba skrýše a objekty obměňovat. Ovšem Pozor! Neučte straku na objekty podobné těm, které nechcete, aby vám "prohledávala", když nechcete. Například pokud jí budete jídlo schovávat do novin, určitě bude listovat všemi možnými tiskovinami, které najde.
Straky v sobě mají přirozenou míru agrese (některé větší, jiné menší). Z preventivního hlediska je vhodné s tím pracovat a agresi občas cíleně vybíjet. K tomu je vhodná tato „hra na padoucha“, kdy straku provokujeme charakteristickým předmětem a ona na něj útočí. Zvláště vhodné jsou pracovní rukavice (kdo se se strakou „pral“ holou rukou, ví proč). Rukavice by měla být unikátní, aby pak straka neměla tendence napadat kdejakého pracanta. Straku touto rukavicí provokujeme a ona na ni útočí zobákem a pařáty. Sami musíme rozpoznat, zda to straka chápe správně a nechápe to jako skutečný útok na ni (to by se mohla začít bát). Některé to nepochopí vůbec, jiným se to tak zalíbí, že jakmile si rukavici nandáte, tak už se straka chystá k boji. V rámci možností straku můžeme rukavicí povalit na záda, či chytit a podobně − musíme se řídit citem a přizpůsobit se strace (přece jen je to jen čtvrt kilo živé váhy).
Jedná se o složitější druh zábavy. Straka je tvor inteligentní a tak není od věci ji trochu potrénovat.