STRAKA DOMÁCÍ

Straky sice netvoří početná hejna, jako je tomu například u havranů či kavek. Ovšem to neznamená, že nežijí bohatým společenským životem. Když straky pozorujete pozorně, tak zjistíte, že se téměř vždy pohybují alespoň v páru − někdy je můžeme také přistihnout, jak vyhledávají společnost jiných zvířat − zajíců, bažantů, jelenů − které se snaží vyprovokovat k nějaké hře.

Strace může být společníkem samozřejmě její chovatel a také další lidé. Zde podotknu, že tito lidé nemusí vždy tuto službu vykonávat dobrovolně − zvláště v případě na volno chované straky mohou být sousedé strakou provokováni a obtěžováni, což může vést k problémům...

Dalšími společníky mohou být domácí mazlíčci (papoušci, morčata, králíčci... ale i psi a dokonce i kočky). Bohužel, není žádný předpis, který by určoval, která zvířata se snesou a která ne. Ale jedno je zřejmé. Někdy straky navazují s jinými domácími zvířaty velmi hluboké přátelství, které jim může většinově uspokojovat jejich potřebu společenského soužití.

Pokud chceme, aby straka sdílela prostor s jiným zvířetem, je třeba tato zvířata nejprve opatrně seznámit a pak dlouho pozorovat, jak se jejich vztah vyvíjí. Pokud se vše vyvíjí dobře, můžeme je nechat pospolu. Počínat si obzvláště opatrně musíme v případech, kdy by mohlo jedno zvíře být druhému životně nebezpečné (straka + kočka, pes... nebo naopak straka + potkan, křeček, andulka). Jsou možná všelijaká soužití, ale jak jsem uvedl, je to velice individuální záležitost.

Straka a kočka (a jiná zvířata):

Ve volné přírodě mají straky z koček respekt − však se také mohou stát jejich kořistí. Nicméně straky si neodpustí tu a tam kočku (zvláště nějakou polštářovou, která si vyšla na procházku) trochu poškádlit − straky strašně rády provokují. Soužití ochočené straky a domácí kočky je určitě možné, ovšem je třeba postupovat obzvláště obezřetně. Pokud si chcete udělat obrázek, jak může toto soužití vypadat v praxi, navštivte YouTube a dejte vyhledat "cat magpie" a zhlédněte nabídnutá videa...

Pokud však vše nasvědčuje tomu, že mezi strakou a kočkou nevzniká žádné přátelství (což je přirozené) a straka z kočky evidentně namá respekt, pak ji musíme tomu respektu naučit. Jak, to je napsáno v kapitole Chov Na volno − učíme straku respektu k predátorům.

Máme-li straku venku, pak se ke společnosti mohu přidat domácí a divoká zvířata. Zde už nemáme takové možnosti jak korigovat s kým se straka bude kamarádit a s kým ne. A právě v tomto případě je důležité si uvědomit, že ochočená straka má odlišný přístup k jiným tvorům, než straka divoká − jednak je krotká a méně se bojí a za další nemá výchovu svých rodičů, kteří by jí ukázali kdo je nebezpečný. Proto je třeba straku zprvu "učit" (straka se v prvních chvílích venku bude bát, takže se vás bude držet a bude vás vnímat).

Straka si může za společníky vybrat zvířata na vašem dvoře, ale i na sousedově. Je třeba počítat s tím, že straka může okolní zvířata provokovat, rdousit mláďata a vykrádat vajíčka z kurníků a pokud bude mít takovouto kratochvíli, jen těžko ji od toho odradíme.

Straka a straka:

Ze všech divokých zvířat je asi nejzajímavější soužití ochočené straky a divoké straky. Člověk by předpokládal, že ochočená straka držená na volno bude intenzivně vyhledávat své soudružky. Potíž je v tom, že pokud je straka vychovávána od slepého mláděte lidmi, neví jak straka vypadá, natož aby se řadila k jejich druhu. Ovšem ty divoké tu ochočenou poznají bezpečně a to, jak se k ní zachovají je různé. Závisí to na povaze jednotlivých strak, na pohlaví a roční době. Někdy se budou straky o nového druha zajímat, jindy jej budou odhánět ze svého teritoria, nebo dokonce "šikanovat". Samozřejmě divokému samci se může zalíbit ochočená samička a naopak může svádět boje se samčím sokem. Je-li ochočená straka z velké části odchována stračími rodiči, pak může straky vyhledávat cíleně a může projevit touhu včlenit se do jejich komunity − dokonce může i zahnízdit.