STRAKA DOMÁCÍ

Sledujte také: Stračí stránky Straka obecná Krkavec Velký

Kde a jak straku chovat?

Aby s námi byla straka šťastná, musíme ji vytvořit takové podmínky, aby se mohla realizovat. Jak se nám to podaří, zavisí do značné míry na způsobu držení straky, tedy jaký prostor jí vymezíme a jeké možnosti jí nabídneme. Dále budu popisovat tři základní způsoby chovu:

Všeobecně − čím více prostoru, tím lépe. Ovšem omezený prostor lze vynahradit vhodným zařízením interiéru, či dobrou společností... Abychom věděli, jaké prostředí strace připravit, musíme znát její nároky a potřeby.

Chov straky = uspokojení jejích potřeb

Každé zvíře má své potřeby, které se odvíjejí od jeho způsobu života a životního prostředí. V případě straky obecné to jsou shrnutě tyto:

Pohyb:

Létání nehraje v životě strak tak významnou roli, jako třeba u rorýsů, dravců, nebo racků. Vystačí si jen s krátkými přelety − nemají potřebu nějakých velkých leteckých počinů. Spíše než v letu tráví čas chůzí po zemi, kde si schánějí potravu. Další jejich kratochvílí je posedávání na nějakém bezpečném místě s dobrým rozhledem (keře, stromy, sloupy...), kde odpočívají, hlídkují, schovávají se, nebo se "společensky baví". Tomu je třeba přizpůsobit prostředí chovu, které musí obsahovat: plochy nahrazující louky, pole... vyvýšená, či zkrytá místa, kde může straka odpočívat, či pozorovat okolí a nějaký ten prostor, aby se alespoň trochu proletěla. Samozřejmě, že čím větší prostor, tím lépe − je-li příliš malý, tak se strace omrzí a přestane ji "bavit".

Sociální vztahy:

Straky jsou značně společenské. Netvoří páry jen pro ten primární účel "vychovat potomky" ale také pro zajištění snadnějšího a klidnějšího žití − páry drží po celý rok a oba jedinci si po celou dobu vzájemě pomáhají, spolupracují spolu při obstarávání potravy, či ochraně před nebezpečím. Další společenské vazby se vytvářejí i mezi strakami žijícími v jedné oblasti. Straka potřebuje společnost − jinak bude sociálně strádat.

Zábava:

Straky jsou univerzální všežravci. Hlavní náplní jejich dne je pátrání po čemkoli k snědku v trávě, na polích i na stromech. Při své činnosti prozkoumávají každou skulinku, prohrabávají listí, nebo seldují jiná zvířata, zda zrovna neobjevila něco k jídlu a zda by jim to nešlo ukrást. Jsou činorodé a zvědavé. => Straky potřebují nějaký rozmanitý prostor (různé objekty zájmu), kde mohou pátrat po potravě.

Chov NA VOLNO

Stručně popsáno: „Opatříme si mládě, dobře jej ochočíme, následně vypustíme do venkovního prostoru a straka se k nám vrací jak chce.“

Tento způsob "držení" poskytuje strace jak možnost volného pohybu v přirozeném prostředí, tak i jistotu lidské ochrany a péče v případě nepříznivých období. Pro straku je to asi nejvýhodnější varianta − je tam, kde jí je zrovna dobře. Chovatel má také o několik problémů méně, jelikož straka není bezpodmínečně odkázaná na jeho péči a tak není třeba řešit úzkostlivě náhradního opatrovníka při dlouhodobější odjezdu. Chov na volno je podle mě ta nejlepší varianta − nikoli však ideální! Jsou zde různá omezení a problémy se kterými je třeba počítat...

Straky jsou drzé a někdy i agresivní. Při chovu na volno obtěžují okolí. Vše může vyvrcholit napadením dítěte, ztracenými klíči od auta a následně ránou z flinty, či otrávenou nástrahou!

Jak na to:

Základem chovu na volno je to, že se k nám straka sama od sebe vrací. Musíme jí tedy dát důvod, aby nás navštěvovala: potrava, přístřeší, přátelství a zábava − to jsou ty hodnoty, které u nás straka bude opakovaně vyhledávat. Pokud stráče chováme již od holého mláděte, pak je vše jednodušší, jelikož mezi člověkem a strakou vzniká samovolně a přirozeně pevný (rodičovský) vztah. Ochočit a následně držet na volno starší straku je složitější, jelikož to neprobíhá tak samovolně, jako v předchozím případě, ale jde to − čím je straka starší, tím je to obtížnější.

Pokud chováme straku od malička, tak ji necháváme zvykat na venkovní prostředí již od počátku. Nosíme ji ven jako malé mládě v hnízdě a později s ní chodíme ven (třeba na rameni). Pokud budeme straku držet v bytě po celou dobu jejího vývoje, tak se může stát, že se bude bát jít ven − do neznámého prostředí a bude se držet svého známého, bezpečného prostředí − v bytě.

Pokud chceme držet na volno starší straku, která není dobře ochočená, pak ji mžeme pustit ven, jen až si k nám vytvoří pozitivní vazbu.

Kočky, psi, problémy se sousedy

Ochočená straka, i když je puštěná do volné přídrody, je docela jiná, než její divoká příbuzná. Hlavní odlišnost spočívá v tom, že se pokládá spíše za člověka, než za straku − k lidem se hlásí (někdy až moc) a naopak není moc schopná navázat vztah s jinými strakami. To má za následek, že převážně není schopná vytvořit se stračím protějškem rodičovský pár, obtížně zapadá mezi ostatní straky v její oblasti a někdy je jimi dokonce i pronásledována.

Naopak z člověka nemá přirozený strach a v kombinací s její drzostí a provokativností to může dělat problémy: Naohlášené návštěvy domácností, kurníků, či zahrádek mohou vaše sousedy pěkně dopálit...

Pokud mládě není vychováno svými rodiči, pak musíme řešit další problém: straka není seznámena s hrozbou útoku predátorů, jako jsou kočky, psi, krahujci a podobně.

V přírodě učí respektu k predátorům rodiče tak, že kolem zdroje rizika nervózně poskakují a poletují a vydávají varovná volání − mláděti tak označují, čeho se mají bát. Jak však chceme toto chování napodobyt? Nejenže těžko napodobíme tento akt, ale dále nás stráčka může vidět, jak se s koučkou mazlíme a podobně. Můžeme zvolit náhradní řešení, jak ve strace vyvolat strach z daného nebezpečí.

Učíme straku repektu k predátorům

V době, kdy už straka začíná objevovat svět kolem sebe ji umístěme do klece. (Pokud se jí do klece nebude chtít, tak to udělejme ve tmě − to si s ptákem můžeme dělat co chceme.) Tuto klec uzavřeme a dejme jí k danému zdroji rizika. Kočka, pes, ale třeba i soused bude na straku intenzivně dorážet. Straka nebude moci utéct, bude neustále exponována nebezpečí a tím se v ní vypěstuje strach z daného objektu. To, kam až necháme věc zajít, je čistě na pocitovém úsudku − straka se musí vystrašit, ale nesmí z toho dostat šok. U zvláště agresivních zvířat dejme klec na nějaké vyvýšené místo, aby kontakt nebyl tak přímý. Klec zajistěme tak, aby nemohlo dojít k přímému kontaktu straky a zvířete. Celou akci ukončete odehnáním zvířete, žímž vzroste důvěra ve vás, jako ochránce. Sledujme reakci ptáka na objekt strachu, který je opodál.

Tato metoda je dosti necitelná. Proto, je-li jiná možnost, snažme se problém řešit jinak.

Chov V BYTOVÉM PROSTORU

Přestože v bytovém prostoru nemá straka možnost volného proletu na "čerstvém vzduchu", může být takto držená straka velice spokojená...

Může se zdát, že pokud strace vezmeme možnost svobodného proletu, vezmeme ji tak i možnost "být šťastná" − to je však je náš lidský pohled na věc.

Straky nejsou dobrými letci. Letu využívají zpravidla jako způsobu přemístění se z bodu A do bodu B. Nelze je srovnávat s takovými akrobaty jako jsou rorýsy, vlaštovky, dravci, racci,.. a v neposlední řadě jejich blízcí příbuzní havrani, či krkavci. Tito ptáci ovládají let mnohem lépe. Tráví ve vzduchu mnohem více času (často si shánějí potravu výhradně ze vzduchu), umí využívat vzdušných proudů a lze u nich pozorovat, že je létání "baví" − hrají se ve vzdušných proudech, vzájemně se ve vzduchu stíhají a podobně. Pokud bychom těmto ptákům vzali možnost volného proletu, mohlo by to pro ně znamenat duševní újmu.

V bytovém prostoru se straka proletí uspokojivě − v tom problém není. Problémem je NEPOŘÁDEK. Ptáci všeobecně se těžko učí čistotným návykům, jako třeba kočky a psi. Zpravidla nejsou schopni vědomě ovládat akt vyprazdňování, takže je jen těžko naučíme vykonávat potřebu na určeném místě. Chovat straku v bytovém prostoru představuje každodenní uklízení.

V případě straky je dalším problémem její temperament, zvědavost a drzost. Jak je blíže uvedeno v kapitole Jaká je ochočená straka? straka se řídí heslem: "Co můžeš, to urvi − co nemůžeš, to zkurvi". To je ovšem v bytě, kde chceme držet standartní rozložení hmoty v prostoru a čase velký problém že...

Jak na to:

Z výše uvedeného vyplývá závěr, že straku nelze chovat ve standartně zařízeném bytě bez toho, abychom počítali s nepříjemnostmi. Pokud tedy chceme straku v bytovém prostoru chovat a zároveň se z toho nechceme zbláznit, musíme bytový prostor značne přizpůsobit pro přítomnost straky.

Je jistě vhodné mít veškeré povrchy (podlaha, nábytek) omyvatelné. Špátně omyvatelné povrchy chráníme přehozy. Postupem času si vytypujeme věci, které straku "zajímají" (ničí je) a ty přemístíme na nedostupné místo.

Určitě je vhodné vyčlenit strace nějaký koutek (zázemí) kde bude mít zdroje vody a potravy, případně kde bude přenocovat, nebo posedávat při odpočinku.

Přirozeně nepouštíme straku do všech místností (asi vynecháme ložnici, nebo obývák). Ovšem nesmíme nechat straku zavřenou v nějaké osamělé místnosti a sami většinu času přebývat v prostorách, kam nesmí. Straka potřebuje sociální kontakt!

Chov ve voliéře

Voliéra, či dokonce klec je pro straku přirozeně příliš těsná. Jen těžko lze straku chovat v takto omezených prostorách tak, aby byla spokojená. Straka zde má velmi omezený pohyb a také zná celý prostor naspaměť, takže se v něm nudí.

Pokud nás však okolnosti tlačí k tomu, abychom straku drželi v kleci − třeba jen přechodně − pak se snažme jí toto "vězení" zpříjemnit a to těmito možnými způsoby:


kontakt     Návštěvní kniha − diskuzní fórum ↑ Nahoru ↑

Poslední aktualizace 11. března 2017

Aktuality:

Začíná jaro a straky se připravují na hnízdění. POZOR! Právě v průběhu období hnízdění bývají straky o poznání více agresivní!

StrakaDomácí.cz má Facebook! Chcete se podělit o své zajímavé zkušenosti, pěkné foto nebo třeba video? Směle do toho!


Starší aktuality zde...




Anketa:

BlueBoard.cz
Starší ankety zde...